Dobrovolník je člověk, který bez nároku na finanční odměnu poskytuje svůj čas, svoji energii, vědomosti a dovednosti ve prospěch ostatních lidí či společnosti. Role dobrovolníka je vymezena tak, aby se příjemce služeb na ni mohl v dohodnutém rámci spolehnout. V rámci tohoto typu zařízení jde o dobrovolnictví dlouhodobé. Vycházíme z toho, že dobrovolná pomoc nemůže být vnucena, vychází z motivace dobrovolníka, při respektování potřeb klientů a služeb.
Typickým dobrovolníkem v tomto typu zařízení by měl zletilý student gymnázia či střední školy, dále pak studenti vyšších odborných škol a škol vysokých, oborově nejlépe studenti připravující se na pomáhající profese (pedagogika, psychologie, soc. práce, zdravotní obory), ale není to podmínkou. Mezi hlavní požadavky patří spolehlivost a zkušenosti s prací s dětmi školního a předškolního věku. Tuto dobrovolnickou činnost nevykonávají dobrovolníci jako praxi či stáž.
Po vstupním výcviku, který je dobrovolník povinen absolvovat, podepisuje dobrovolník smlouvu a podepisuje Protokol o proškolení pracovníků mimo pracovně právní vztah. Je povinen vyplnit také registrační kartu s osobními údaji. Povinností dobrovolníka je také předložit výpis z rejstříku trestů.
Dobrovolník se zavazuje smluvně na dobu půl roku, docházet do rodiny 1x týdně na minimálně 2 hodiny. Je možné, aby vykonával dobrovolnickou činnost u více rodin a častěji, ale vhodnější pro dobrovolníka i klienta je, když je jeden dobrovolník na jednu rodinu s dětmi. Dobrovolník je povinen zachovávat mlčenlivost o všech skutečnostech, o nichž se dozvěděl v souvislosti s výkonem dobrovolnické činnosti a vztahujícím se k uživatelům.
Koordinátor dobrovolníků je minimálně 1x za měsíc v telefonickém či písemném kontaktu s dobrovolníkem i rodinou (mimo intervizi, supervizi). Dobrovolník může požádat o individuální konzultaci v případě potřeby. Povinností dobrovolníka je účastnit se intervize, případně supervize. Intervize, supervize je skupinová (max. 15 dobrovolníků v jedné skupině). Intervize či supervize má svá pravidla, která se společně domluví a podepíši je všichni účastníci. Hlavní prostor je v intervizi, supervizi dán tématům, které přináší sami dobrovolníci, které se dotýkají jejich práce v rodinách.
Ukončení spolupráce s dobrovolníkem může být následující: dobrovolníkovi vyprší smlouva a on neprojeví zájem o její prodloužení, s dobrovolníkem se na ukončení dohodneme, nebo pro porušování pravidel jsme nuceni dobrovolníka propustit. K ukončení může dojít jak ze strany dobrovolníka, tak ze strany rodiny, tak ze strany zařízení sociálních služeb.
Dobrovolníci absolvují teoretický vstupní výcvik. Tento výcvik je vhodné rozložit do více částí. Témata výcviku by měla být např. vývojová psychologie, základy pedagogiky, seznámení dobrovolníka se zařízením sociálních služeb, s jeho chodem, pracovníky, informace o romské problematice, rizika dobrovolnické práce v tomto typu zařízení a další potřebná témata. Tento teoretický výcvik by měl být několikahodinový.
Navazujícím pro základní odborný blok je min. dvoudenní zážitkový program, který je svým zaměřením především „sebezkušenostní“ pro samotné dobrovolníky. Ten je vhodný pro skupinu okolo 15 dobrovolníků. Program je zaměřen na komunikační hry dotýkající se interkulturních vztahů a stereotypů, na relaxační techniky a techniky rozvíjející tvořivost a motivaci, dále také metoda „hraní rolí“. Dalším úkolem tohoto programu je stmelení skupiny dobrovolníků a také by měl sloužit k prohloubení motivace pro samotnou dobrovolnickou činnost.
Vzhledem k tomu, že dobrovolník vykonává domácí přípravu dětí v domácnosti uživatelů, je to dobrovolnická činnost, která klade vyšší nároky na kvality dobrovolníka. Proto je nutná účast na pravidelných intervizích, supervizích, možnost individuální konzultace kdykoli v případě potřeby a kontakt ze strany koordinátora dobrovolníku (který je uskutečněn telefonicky či písemně minimálně 1x měsíčně jak s dobrovolníkem tak s rodinou). Řada klientů tohoto typu zařízení žije ve složitých podmínkách (např. bez elektřiny, v nevyhovujících prostorách s nedostatkem místa a klidu pro domácí přípravu dětí, ve špatných hygienických poměrech), z čehož vyplývají i možná rizika dobrovolnické služby. Pokud nelze zajistit optimální podmínky pro domácí přípravu v domácnosti uživatelů, lze tuto činnost po dohodě provádět jinde (např. v ZŠ, ve volnočasovém centru nebo v prostorách veřejné knihovny apod.). Domácí příprava dětí je vždy dobrovolná, rodina k ní není nucena, je nabízena v rámci poskytování služeb jako jedna z možností pomoci.