AKTUALITY

Motivace romských rodičů na poli vzdělávání!

Proč sanace rodin?

Vrcholným dokumentem o právech dětí je  Úmluva o právech dítěte OSN  z roku 1989. Česká republika ratifikovala tuto úmluvu v roce 1991. Úmluva o právech dítěte reaguje na poznání vývoje dítěte, jeho potřeb a požadavků ve snaze být všem dětem s ohledem na ekonomické, sociální, kulturní, náboženské a politické podmínky jednotnou či sjednocující normou společenského a právního zajištění jejich nejlepšího zájmu a prospěchu. Úmluva je souhrnem všech základních práv dítěte. Úmluva o právech dítěte dále klade důraz na období rané péče a jednoznačně upřednostňuje rodičovství biologické – vyžaduje jeho respektování.

S rodinami postiženými nebo ohroženými sociálním propadem OSPOD zachází mnohdy stejně jako s rodiči, kteří své děti týrají, zneužívají nebo jinak ohrožují jejich život či výchovu. Děti jsou odebírány z rodiny na základě hygienických nedostatků v bytě nebo neschopnosti rodičů zajistit vlastní bydlení. Tyto způsoby řešení situací ohrožených rodin  jsou přitom neadekvátní a jejich důsledky mnohdy katastrofální. Rodiny, které ztrácejí nebo ztratily schopnost plnit své funkce ekonomické, jsou mnohdy schopny nadále plnit funkce citové a vztahové. Odebráním dětí rodina ztrácí motivaci ke zlepšení ekonomických funkcí a její citové funkce se mnohdy rozvolňují. Po vyřešení ekonomických problémů rodiny nenásleduje automatický návrat dítěte zpět do rodiny, ale rodiče musí podat návrh soudu na zrušení ústavní výchovy a projít složitým řízením, aby dostali své děti zpět. Dítě je často umístěno v ústavu velmi daleko od bydliště rodičů, což znemožňuje pravidelný a častý styk rodičů a dětí.

Rodiny postrádají poradenství ohledně toho, jak mají postupovat, aby soudu prokázaly, že jsou schopny opět zajistit a plnit své rodičovské funkce. Rodiny, jimž byly odebrány děti nebo jimž odebrání hrozí, jsou často poznamenány nedůvěrou nebo strachem z pracovníků OSPOD, s jejichž činnosti mají někdy špatné zkušenosti a někdy je vnímají jako represivní. Návrat dětí jejich rodinám nebo odstranění ohrožení těchto dětí vede k zachování přirozených podmínek pro vývoj osobnosti dětí a zabraňuje ztrátě životní perspektivy a rezignaci jejich rodičů i dětí samotných.

Sanace může pomoci především v rodinách, kde zůstávají zachovány citové vazby, jsou zde dobré vztahy. Je vhodná u rodin, kde dochází k zanedbávání dítěte v menší míře.

Problémy, které mají dle našeho názoru OSPOD ve vztahu  k sanaci:
- neexistence koncepce podpory rodin na celostátní úrovni,
- nízká kvalifikace části pracovnic,
- neexistující systém dalšího, celoživotního vzdělávání sociálních pracovnic OSPOD,
- velké množství klientů na jednu pracovnici,
- zaměření SPOD na administrativní výkony (psaní písemných podání, zpráv, návštěvy soudních jednání),
- stereotypní chování části pracovnic,
- neochota některých sociálních pracovnic pracovat v „terénu“,
- neexistence metodiky k sanaci rodin,
- vnímání OSPOD klienty jako represivního orgánu
- přeceňování materiálních aspektů péče o děti a zároveň podceňování citových vazeb v rodině